fotoblog - deckard
První zápis do nového fotoblogu ... to by se mělo oslavit.
Doba se mění ... je možné, že tradiční zrcadlovky mají už opravdu odzvoněno ?

Když jsem poprvé držel v ruce fotoaparát systému Nikon 1 (model V2), nijak extra mne nezaujal. Pokládal jsem ho za další z řady malých bezzrcadlovek s výměnými objektivy, které sice mohou někdy v nouzi nahradit zrcadlovku, ale nikdy ji nebudou schopné plně zastoupit. Předchozí zkušenosti s modelem z řady NEX ukázaly, že ostří pomalu, senzory šumí, snímky jsou plné artefaktů, baterie nevydrží dlouho a kvalita objektivů není příliš úměrná ceně.

Po čase jsem zjistil, že na náročnější sportovní nebo expediční akce je občas problém tahat velkou zrcadlovku. Dokonce i v okamžiku, kdy jsem ji měl sebou v náročných situacích, trvalo dlouho, než jsem ji byl schopen vybalit z batohu a tím jsem přišel o nejeden cenný snímek. Při cyklotoulkách se zase ukázalo jako problém vozit v omezeném prostoru tolik rozměrné fotovýbavy.

Nakonec jsem se rozhodl pořídit nějaký odolný kompakt, který bych mohl tahat všude sebou, i do míst, kde hrozí riziko poškození fotoaparátu v případě pádu nebo nadměrného množství vody plynoucí nečekaným směrem. Už jsem byl skoro rozhodnutý a téměř smířený s nevyhovující kvalitou obrazu, slabou výdrží baterie, nekvalitními a málo světelnými objektivy, když tu náhle jsem narazil na vlnu výprodejů modelu Nikon 1 V1 v setu se dvěma objektivy.

Pak už to šlo rychle - stačilo několik recenzí a především ukázkové fotografie z objektivů systému Nikon 1 - bylo rozhodnuto. Zprvu jsem zvláštnímu věhlasu těla Nikonu V1 příliš nevěřil, ale čím víc fotek jsem s ním nafotil, tím více jsem nechápal, jak mohl tento výrobek uniknout dříve mé pozornosti. Nejrychlejší autofokus na světě možná nakonec vůbec není marketingový trik. Stačí si vzpomenout, kolikrát mi zrcadlovky od Canonu zcela běžně ostří úplně jinam než kam míří třeba i pevně nastavený středový ostřící bod. O nepoužitelnosti jakýchsi inteligentních samovýběrů ostřícího bodu raději ani nemluvě.
Nikon 1 V1 vždycky zaostří tam kam chci. Trochu mu pomáhá v úspěšném počtu ostrých snímků velká hloubka ostrosti díky malé ploše senzoru, ale i tak jsou v běžné praxi fotky ostré tam, kde to člověk potřebuje.

Jaké bylo překvapení, když jsem zprvu z legrace zabíral kamarády bikery sjíždějící kolem mne v terénu kdejaký kopec. Výsledné fotky pořízené v sekvenci 10fps dopadly tak, že biker byl vždy správně zaostřený a pozadí rozmazané a to pochopitelně při podstatné změně vzdálenosti subjektu od fotoaparátu v průběhu focení dávky.
Jak je to možné, říkal jsem si, vždyť kvůli něčemu podobnému jsem si pořizoval Canon 7D a ani ten podobné akce nezvládal zcela bezchybně, samozřejmě pouze s těmi nejlepšími objektivy řady L.

Abych to zkrátil ... Canon 7D jsem prodal a v současné době mám již 4 různé objektivy pro systém Nikon 1 (CX velikost senzoru), jejichž součet ceny dosud nepřevýšil ani aktuální pořizovací cenu těla Canonu 7D. Jakto, že se něco podobného nepodařilo u Canonu ? Proč musí být kompaktní systém s výměnnými objektivy Canon takový propadák, téměř neschopný rozumně zaostřit ? Skoro nyní lituji investice do velkého množství objektivů na Canon systému. Kdybych stejnou výbavu měl v systému Nikon, pomocí redukce bych celou výbavu mohl použít i s novým mikrosystémem.

Teď už zbývá jen zjistit, jestli a v jakých situacích je Nikon mikrosystém je schopen nahradit fullframe zrcadlovku Canon 5D mark II.

Zatím na tom usilovně pracuji ...